Domácí výhra nad Veltrusy

Ve čtvrteční večer jsme místo tréninku přivítali soupeře z Veltrus, abychom dohráli odložené nedělní utkání. Soupeř nás převyšoval sice po stránce fyzické, ale nikoliv po té fotbalové a to i přes to, že řada zkušených Zajíců měla volno či marodila.

Kapitánskou pásku si za nespočet úniků do volného prostoru a často úspěšná zakončení vysloužil Malčus. Nešlo si nevšimnout i jeho přehledu o hře a snahu organizovat kluky, které upozorňoval na neobsazené hráče. Pochvalu si (vzhledem ke zkušenostem) však zaslouží takřka všichni. Zmínil bych i zlepšenou bojovnost těch, u kterých jsme ještě do nedávna na to nebyli zvyklý – Tete, Míša a Jonino.
Tete srdnatě a nebojácně bojoval celý druhý poločas (ten první hájil naší svatyni). Zaskvěl se důrazným průnikem přes tři hráče a možná bychom se dočkali i gólového zakončení, kdyby Totti (rozhodčí, tréňa a jeho táta v jedné osobě) střelu nezblokoval. Nutno pochválit i Míšovu akci, kde si díky pressingu sám vybojoval míč a střelou k levé tyči nedal brankáři šanci. Kluky musím pochválit i za chování mimo hřiště a to když na střídačce pozorně sledovali hru (na rozdíl od soupeře). I takto dali najevo, že se je to bavilo, zajímalo a chtějí se díky radám od tréni i něco naučit.

Utkání také ukázalo, že v jednoduchosti je krása. „Obyčejná“ převalovačka totiž byla mnohem účelnějši a účinější než “cool” Zidanovka. Tímto bych rád obrátil list a vyjádŕil několik negativních postřehů. Se zlozvykem jménem Chumel se již delší dobu potýkáme a ještě asi potýkat budeme, ale věřím, že brzy do větší míry odstraníme. Přes dobré individuální výkony nám však stále chybí větší hlad po míči a to hlavně na naší polovině. Peťas sice několikrát předvedl velký tlak na míč před soupeřovo branou (a odměnou mu byly tři branky), ale jeho příkladná bojovnost ostře kontrastovala s naší pasivitou před vlastní brankou. Zbytečně necháváme spoluhráče ve štychu a dokonce čekáme dlouhé vteřiny, než se k nám uráčí míč dokutálet. Ve fotbale rčení „Kdo si počká, ten se dočká“ prostě neplatí. Hodnocení bych uzavřel jiným rčením a to, že „Odvážnému štěstí přeje.“

Klukům za výkon děkuji a do dalšího úsilí jim přeju ještě více odvahy. Díky za hodnocení trenérovi Lukymu.