Naši malí borci si v sobotním dopoledni zahráli na slušně obsazeném turnaji v milovické hale.

Soupeři, kteří s námi postupně změřili své síly, byly týmy ze Spartaku Kbely, Pardubic, Mladé Boleslavi, Českého Brodu a Nymburka.

Hra v našem prvním zápase působila poněkud rozpačitě. I když jsme toho svému soupeři z Prahy moc nedovolili, tak ani naše hra dopředu nebyla moc přesvědčivá. Podle toho dopadl i konečný výsledek, který byl na obou stranách po nule. Nejvíce, co chybělo v naší hře, byla větší odvaha vystřelit na soupeřovu branku, a jak všichni dobře víme, když nevystřelíš, tak nemůžeš dát gól :- ((. Hlavním důvodem bylo zřejmě to, že kluci si teprve zvykali na nové prostředí, kde hřiště bylo podstatně delší, než na jaké byli doposud zvyklí.

Již v dalších zápasech, před kterými jsme kluky vždy začali nabádat, aby se pokusili o větší aktivitu při střelbě, se dostavili úspěchy v podobě hezkých branek.

Za co kluky můžeme opět pochválit je veliká bojovnost a nasazení. Nikdo z nich se žádného ze soupeřů nezalekl, a i když občas nějaký souboj o balón bolel, tak za chvíli byl každý z nich opět připraven poprat se o vítězství.

Dvě věci nám ale turnaj ukázal a budeme na nich muset více zapracovat.
Jednou z nich je hra a spolupráce při rozehrávání našeho brankaře, a nezleží na tom, kdo z kluků v brance zrovna je, musí se to naučit všichni. Rozehrávka brankáře musí být rychlejší, ale to musí podpořit celý tým na hřišti, tím, že se brankaři nabízí především a hlavně po stranách hřiště. Pomalou, nepřesnou, složitou a v mnoha případech i nesprávnou rozehrávkou jsme zbytečně přicházeli o spoustu míčů a dostali jsme ihned poté i dost laciných gólů.

Druhým z nedostatků, který se ukázal při zápase s týmem z Českého Brodu, byla naše chybějící rychlost, dynamika a celkově rychlejší práce s míčem, kterou nás soupeř, téměř po celou dobu utkání, přehrával, a se kterou si naši kluci nevěděli moc rady.

V tomto druhém případě je náprava samozřejmě během na delší trať, a nejde ji změnit za pár dní nebo týdnů, ale pro nás, pro trenéry, je velkou výzvou v trénincích se na tyto nedostatky zaměřovat a zlepšovat, abychom i proti těmto soupeřům byli rovnocennými protihráči.

Na závěr musíme všechny kluky moc pochválit, každý hrál tak jak nejlépe umí a někdo přidal i něco navíc a krásné druhé místo si tak všichni zaslouží.